Pavel Černík

Pavel Černík je věčně mladý. Nevím, zda v józe, kterou praktikuje, objevil formulku pro nestárnutí, či zda to souvisí s tím, že má malé děti, které člověku nedovolí připouštět si přibývající léta, nebo s tím, že si uchoval dětskou zvídavost a údiv . Když někde vidí zavřená dvířka, musí je otevřít, aby prozkoumal, co se za nimi skrývá. A tak pracuje i na jevišti. S klidem jogína se zapojí do různých potřeštěných jevištních nápadů, které je třeba vyzkoušet, dovede objevovat využití rekvizit ve významech, jaké by nikdo nečekal a též vymýšlí různé čudlíčky, háčky a spojky pro uchycení scény, plachet, kostýmů, loutek, kolegů, kolegyň… apod. Vycvičen v józe není nikdy unaven a je postrachem režisérů a kolegů, neb chce stále zkoušet. Unavit ho dovede jen Jiří Vyšohlíd. Pavel dovede hrát na housličky s energií stejnou jako Romové. Jistojistě už měl nabídky z různých kapel, ale odskakuje si pouze do hradeckých Jesliček a pražské Damůzy, protože DRAK je jeho celoživotní láska.