Zlaté dno

Podpořit

Skladby violoncellisty Jozefa Luptáka, které vznikají v přímé inspiraci s tanečníky, dodávají inscenaci hlubokou emocionální vrstvu. Hudba se neustále vyvíjí v dialogu s pohybem a vytváří tak jedinečnou atmosféru. V inscenaci, která propojuje tanec, hudbu a improvizaci, se tělo tanečníka stává orchestrálním nástrojem ožívajícím v rytmu okamžiku. Choreograf přetváří tělo v uměleckou sochu, kde každý pohyb, každé napětí i detail skládají živé dílo. Tanečníci v neustálé improvizaci vytvářejí harmonický celek, který se pokaždé proměňuje – někdy je dramatický, jindy vtipný, poetický či smutný.